Zastavení 3: Kocův mlýn

Pozůstatky více než 450let starého Krocova mlýnu, který sloužil nejen k mletí, ale projíždějícím formanům poskytoval pohostinství a přípřež. Historie zaniklého brodu a přilehlého rybníka.

Celá staletí překonávali formané i místní povozy na tomto místě potok přes mělký brod, vystlaný oblázky. Chodcům sloužila kamenná lávka půl metru široká a skoro čtyři metry dlouhá. Tvořil jí jediný kámen. Ve třicátých letech byl k lávce přistavěn dřevěný mostek. Vlivem klimatických podmínek býval ale nepevný, takže se pro jistotu stejně užíval brod. Při stavbě tohoto mostu v roce 1985 byl brod odstraněn, a koryto potoka zahloubeno.

Asi 80 metrů proti vodě najdete při potoce prastarou stále pevnou zeď, jediný to hmotný pozůstatek zdejšího mlýna. Odolává náporům vody a mrazu už přes 450let. Mlýn byl postaven kolem roku 1552. Jeho majitel mlynář Koc kromě mletí poskytoval projíždějícím formanům pohostinství a přípřež při zdolávání stoupání ve směru na Starý Smolivec. Voda mlýnského rybníka přiléhala k až ohybu cesty pod návrším a poháněla kola mlýna. Mlynáři, hrdému vyznavači kalicha, se stalo osudné pondělí 5. 10. 1620. Císařskými žoldáky, kteří sem ten den přitáhli, byl oběšen a mlýn vypálen. Pravděpodobně už nebyl obnoven. Od roku 1676 je uváděn jako zaniklý. Pozoruhodné je, že ještě počátkem dvacátého století byl u zbytků mlýna pod mohutným kaštanem označen tabulkou údajný mlynářův hrob. Dnes byl objeven kámen, který mohl být náhrobním kamenem mlynáře.

Rybník přiléhal k ohybu cesty pod návrším. Ještě za druhé světové války připomínal zdejší rybník stále ještě mokřad s rákosím a doutníky. Teprve při melioračních pracích v polovině osmdesátých let vyvýšenou hráz odstranil a mokřinu zahrnul buldozer. Pod lesem Stráž (v místě mysliveckého posedu) zatím zůstává suchý náhon, který přiváděl vodu do zaniklého rybníka. Nepřímo tak připomíná někdejší výšku hladiny vody rybníka využívanou k pohonu mlýna.

Smolivecký potok je vlastně horním tokem řeky Lomnice. Podobné jméno nese i mlýn ležící pod Mladým Smolivcem. Prameny potoka vyvěrají sotva pět kilometrů odtud, na západním úpatí vrchu Třemšín v oddělení Na Dlouhých, kolem chaty Moricka a pod východním svahem návrší s Chynínskými buky. Křišťálově čistá voda potoka byla odedávna domovem raků, škeblí říčních, mníků jednovousých, mihulí říčních a čilých pstruhů. Ti dokonce samovolně zaplňovali panský rybník Pstruhovák ležící necelý kilometr odtud. Tehdy ovšem potok protékal rybníkem celým svým proudem. Naplavené písky při korytě, na březích Lomnice sloužily prokazatelně od dob starých Keltů po pozdní středověk k rýžování zlata. Jen na úseku po Blatnou je zaznamenáno dvacet devět někdejších rýžovišť – sejpů. Spolu s rýžovnickými kopečky v povodí Otavy a Skalice přirovnává Pošepný tuto oblast rozsahem ( 75 km čtverečních) a odhadem vytěženého kovu ( 300 až 1 000 tun ) k pozdější Kalifornii v době zlaté horečky.