Zastavení 6: Kaplička sv. Izidora

Památní kaplička sv. Izidora, historie a památky obce Dožice, kostel sv.Michaela archanděla.

Není známo, kdy byla kaplička sv. Izidora postavena. Do roku 1976 se o kapličku starali manželé Blažena a František Šiškovi, Dožice čp. 78. Po smrti manžela se o kapličku starala paní Šišková sama do roku 1985. Poté byla starost na Obci Mladý Smolivec. Kaplička byla při výstavbě cyklostezky opravena firmou Stafis KT s.r.o. jako dar obci.

První zmínka o obci Dožice se objevuje ve 14. století (1318). Ve tvrzi, která zde stávala v té době, sídlili Racek a Lev. V 15. století vlastnili obec Pelhřimovi, později Janovi a Černínovi, poté patřila Martinkovským z Roseče. Jan Martinkovský prodal Dožice roku 1553 M. Chanovskému z Dlouhé Vsi. V roce 1660 od Chanovských koupil Vilém A. Vitanovský z Vlčkovic. V letech 1664-1689 náležely Dožice Bukovanským, v roce 1689 obci rokycanské a od roku 1698 Janu Unvertovi. Dalšími vlastníky byli Adam Fortunát Koc z Dobrše, v roce 1723 Jan Josef Vančura z Řehnic a od roku 1746 křížovníkům sv. Jana. Maltézové červeného kříže od křižovníku sv. Jana získali Dožice na další dvě století. Kostel sv. Michaela na kopci Kamýk (608 m n.m.) byl postaven M. Chanovským v roce 1575. Maltézové jej přestavěli a rozšířili v roce 1862. Kostel se nikdy nestal farním a dnes je ve vlastnictví obce. Místní zámek ve středu obce pochází z roku 1746, byl zčásti dřevěný, v přízemí byly úřednické byty a v patře panské pokoje. Ke dvoru patřil pivovar a lihovar, oba zanikly ve druhé polovině 19. stol. V roce 1654 bylo v Dožicích evidováno 9 obydlených statků, 1 opuštěný, 8 chalupníků a 1 opuštěný domek. V roce 1770 zde bylo již 18 statků, 1 mlýn, 1 žid vinopalník a 1 žebrák. V té době bylo očíslovaných 39 domů. V roce 1913 jich bylo již 93, žilo zde 493 obyvatel a stály 2 mlýny. Na návsi byly postaveny v první polovině tři sochy (Jan Nepomucký, sv. Anna a sv. Antonín). Naproti parku se sochami je památník padlých z první světové války. Nejprve Dožičtí navštěvovali školu v Čížkově a od roku 1888 vlastní dvoutřídní v Dožicích. Ta vznikla přestavbou někdejšího hostince, v roce 1913 měla škola 95 žáků. Škola byla do roku 1982 devítiletá a v roce 2003 byla uzavřena natrvalo. Paradoxem bylo, že základní škola byla přestavěna zpět na hostinec. (Kabátník, 2000)

Kostel na vrchu Kamýku (608 m. n. m.) severně od vsi dal postavit roku 1575 Mauric Chanovský z Dlouhé Vsi, který zakoupil Dožice roku 1553. Pocházel z tradičně katolického rodu usedlého ve zdejším kraji od 15. do počátku 18. století kupříkladu na Chanovicích, Hradišti u Kasejovic nebo Mladém Smolivci. Stavebník kostela si přál, aby se v něm sloužily výhradně katolické mše a ve své závěti z roku 1584 ustanovil, aby farář, který se o duchovní správu při kostele bude starat, obdržel i s minstrantem za každou odslouženou mši 5 grošů a oběd. Dožický kostel ovšem nikdy neměl status farního, nýbrž byl nejspíše spravován ze Spáleného Poříčí a roku 1701 se stal filiálním k nedalekému Čížkovu, s nímž náležel do pražské arcidiecéze; od roku 1993 patří do diecéze plzeňské. Farář sem v současné době opět dojíždí ze Spáleného Poříčí.

Roku 1746 koupil Dožice řád maltézských rytířů, který sem z Kraňska přenesl bailivu s titulem sv. Josefa a převzal nad kostelem patronát. Protože se kostel nacházel na odlehlém místě, stával při něm domek pro "poustevníka", který měl dbát o základní údržbu. Roku 1800 vrchnost domek prodala. V současnosti je kostel v majetku obce Mladý Smolivec a prochází rekonstrukcí, jejíž třetí etapa byla završena roku 2010 dokončením výměny střešní krytiny. Od roku 2011 je prováděna oprava fasády kostela, která bude dokončena v roce 2013.

Kostel je v kraji ojedinělou ukázkou renesanční sakrální architektury, i když jeho vzhled poznamenaly úpravy v letech 1862 a 1907. Jde o jednolodní stavbu s pravoúhlým presbytářem, sakristií na severní straně a hranolovou věží v ose západního průčelí, která je zpevněna dvěma opěráky vycházejícími z hmoty věže. Fasáda je zdobena lizénovými rámci, okna a vstupy do lodi zaklenuty segmentovým obloukem. Presbytář je sklenut valeně s výsečemi svedenými na hranolové pilíře s římsovými hlavicemi, loď stejným způsobem, při čemž jednotlivá klenební pole jsou oddělena pásy, vybíhajícími z polopilířů s pilastry a římsovými hlavicemi. Ze sakristie je přístupná oratoř, která se do kněžiště otevírá půlkruhovým obloukem.

Kostel je vybaven čtyřmi barokními oltáři. Hlavní s obrazem sv. Michaela, sochami Mojžíše a Árona a andělů je datován po roce 1710. Boční oltář Panny Marie Sedmibolestné pochází z konce 17. století, původní socha Piety je však nahrazena nehodnotným obrazem Panny Marie se spícím Ježíškem. V lodi jsou umístěny protějškové oltáře sv. Rodiny se sv. Zachariášem, Alžbětou a Janem Křtitelem, patronem řádu maltézských rytířů a Proměnění Páně. Oba oltáře jsou stejného provedení a datují se do první poloviny 18. století. Kazatelna je podle výzdoby téhož původu. Zajímavé jsou vyřezávané lavice s klasicistními a barokizujícími prvky, ozdobené vpředu maltézským křížem. Dochovala se rovněž kovaná mřížka mezi lodí a presbytářem s řádovým křížem, pocházející zřejmě i s lavicemi z doby úpravy kostela roku 1863. Do téže doby spadá nejspíše i vznik stávajících varhan a kruchty.
Malířská výzdoba lodi a kněžiště byla provedena nejspíše v souvislosti s úpravami roku 1907. V kněžišti je tvořena především souvislou výmalbou dolní poloviny bočních stěn, kde se střídají symboly kříže a trnové koruny se stylizovanými listy. Klenba je vymalována modře se zlatými hvězdami. V lodi se uplatňují zájmena symboly kříže, včetně několika maltézských, palmové ratolesti, holubice Ducha svatého, planoucí srdce, hlavy andělů, volutové ornamenty ad. Nad triumfálním obloukem a v jeho bezprostřední blízkosti byly roku 1907 rozvěšeny typické oválné plechové štíty se znaky dožických bailivů maltézského řádu. Dnes jsou uloženy v muzeu v Kasejovicích.

Z původního renesančního zařízení kostela se dochoval cenný zvon zavěšený ve věži. Nechal ho ulít roku 1575 Mauric Chanovský z Dlouhé Vsi u věhlasného pražského zvonaře Brikcího z Cimperka. Zvon je zdoben bohatými figurálními a rostlinnými ornamenty; v centrální části pláště je umístěn obsáhlý českojazyčný nápis a na protější straně erb a jméno pořizovatele. Druhý zvon z roku 1578, objednaný rovněž Mauricem Chanovským roku 1828 pukl a byl přelit roku 1839 u Václava Pernera v Plzni. Za své vzal při rekvizici pro válečné účely roku 1916. Zvláštní zvon malých rozměrů se nachází v sanktusníku nad hlavní lodí. Ulit byl roku 2010 Leticií Vránovou – Dytrychovou v Brodku u Přerova namísto původního puklého. Nese jméno Maria podle Marie Krejčové, která spolu se svým manželem uhradila v podstatě celý výrobní náklad. Benedikován byl 5. 11. 2010 P. ThDr. Miroslavem Vančem, PhD., administrátorem farnosti Spálené Poříčí.